Alias abych nebyla pozadu a taky o svátcích úplně nezdegenerovala v bezvládně ležící obal na žaludek.
Předzvěst letošních Vánoc nebyla nijak ohromující a popravdě sem měla celkem problém uvědomit si, že už vlastně Vánoce jsou. Když je totiž venku tak, že neni problém vyjít na nákup k v triku a ráno na štědrej den vám za oknem zpívaj ptáci, připadáte si spíš jako o Velikonocích. Taky se klidně přiznám, že je pro mě odjakživa faktorem vánoční nálady i tradiční program v televizi, což sem letos taky dost postrádala. Myslete si třeba, že sem primitivní osůbka, ale pro mě to bez těch filmů úplně nejde. Takže když nemám o Štědrym dnu ráno svoje Chobotnice z druhýho patra a místo vánočních srdcovek dávaj něco, co se jmenuje "Santa je úchyl", je to jako by vám vzali bramborovej salát s kaprem a naservírovali vám místo toho big mac. Klasik by řekl, že vánoční atmosféra spočívá v pohodě rodinného krbu, ale nebuďme idealisti a a přiznejme si, že i média maj zásluhu na kouzlu Vánoc, aniž bychom to nutně museli považovat za naši vlastní kyberdebilitu.
A tak ačkoliv mám jako každej sklony si stěžovat, že mě štve, když mi od půlky listopadu v rádiích a televizi pořád znova a znova cpou, že jsou Vánoce, letos mi to naopak nějak chybělo. Dokonce ani Last Christmas tolik nehráli a to se mi z nich obvykle celej prosinec protáčej panenky.
Když už teda ve finále došlo na Štědrej večer, pořád mi přišlo, že si to všichni nějak spletli a slavíme měsíc předem. Nicméně i tak nemůžu říct, že bych ti to letos neužila. Dokonce se ve mě projevil nečekanej pozůstatek z dětsví, když sem se rozbrečela, protože sem dostala xbox, kterej sem si tak přála. Znáte to, jak jste si třeba v sedmi letech přáli tématický album na pokemonový kartičky a rodiče vám je koupili, přestože to doopravdy považovali za zbytečnou mongoloidní pitominu, jenom aby vám udělali radost? Tak nějak tak sem si připadala.
Jedinej sníh, co sem za sem za tenhle tejden viděla a pár vánočních dárků s Leicou
