Saturday, September 21, 2013

CRAVINGS


Výpověď oběti odpoledního Dallasu a prvotřídního višňového džusu 

 Kitsuné*

Wednesday, September 11, 2013

FEŠN IN FASHION


Uznávám, že už se víc jak rok nijak aktivně nezajímám o to, kdo se na "český blogerský scéně" pohybuje a kdo ne. Popravdě jestli tu někdy něco jako blogerská scéna, což zní fakt směšně, existovalo, bylo to tak před dvěma-třema lety. Nazvěme to tak, že založit si módní blog bylo v tý době společensky celkem progresivní. A taky že většina těch blogů tehdy nebyla doslova "módní". Byly to spíš takový delikátní portréty zajímavejch lidí. V tý době sem si blog zakládala i já a do teď proto jako určitý "velikány" vidim lidi jako je třeba Paulína, Martina z Danny Rose nebo Véčko ze Svartsvanur. Předem řikám, že tvz. bájnou dobu Sandry Leopardový sem tak nějak propásla, takže o tom žádná... Netroufnu si o sobě říct, že jsem ve svý době k týhle pomyslný komunitě stoprocentně patřila, ale dejme tomu, že nějakou roli sem v ní hrála určitě. Některý dávno neexistující blogy z tý doby sou pro mě skoro už kultovní záležitostí... Pamatuju si třeba, jak mě fascinovali Agnes a Luke, který už si dost možná dneska nikdo nepamatuje. 

Dneska se lidi módní blogům většinou vysmívaj. A já se vlastně vůbec nedivim. Ve chvíli kdy vymizela tahle první generace lidí, kterym většinou o módu jako takovou nešlo, vyrojilo se milion všemožnejch blogísků o tom, že "tuhle mikču sem si vzala, protože má stejný proužky jak moje tkaničky u bot" a "ZAMILOVALA sem si novou kolekci F&F plnou květovaných vzorů, co si domu odnesu v igelitce s dalšíma produktama z Tesca". Na tom z podstaty neni nic špatnýho, až na to, že jedna dobrá rada zní "Když chceš styl, nikdy neřeš módu". 

Já sem si celej život myslela, že mě móda baví. A trvalo mi dost dlouho, než sem si uvědomila, že je mi celou dobu samotná "móda" úplně ukradená a to, o co mi celou dobu šlo, byl styl, estetika. Je mi samo o sobě fuk, co se nosí nebo co kdo předvede na London fashion weeku. Zajímá mě styl a ten najdeš všude od automobilovýho průmyslu přes Chanel až po obaly od sušenek. Styl je celistvá věc, móda je jenom jeden z prostředků. A taky je to dost přechodnej prostředek ze svý podstaty slova. 

Koukla sem se teda na dotyčnou blogerku Nenu. Zvláštní. Podle obecně uznávanejch norem je asi hezká. Oblečením by krásně zapadla na těžařskym večírku v Moskvě, botama do strip klubu (Bacha, prej sou to louboutinky). Že si organizátoři Prague fashion weeku vybrali zrovna ji, si zaslouží jeden velkej otazník. Zvláštní je už jenom to, že když nic jinýho, tak tahle slečna nemá ani pořádnou čtenářskou základnu. Ale nějaká osbobní kritika je tady vedlejší, jde jen o to, jak se pak lidi dívaj na cokoliv spojenýho s "blogerstvím". Je to nakonec vlastně docela ostuda. Módní blogy se staly směšnou záležitostí od první chvíle kdy je někdo začal řešit jako "módní blogy". A už jim neni pomoci.

A proč tohle všechno píšu? Nevim, mně to vlastně může bejt jedno. Jenom sem nějak cejtila nutnost sepsat, jak to vidim očima někoho, kdo zažil jinej stav věcí. Asi tak.